Rozhodli jste se oloupat svoji cibuli. Chcete být šťastní, vyrovnaní, zdraví. Necítíte se dobře, nebo už jste onemocněli a rozhodli jste se svoji nemoc přijmout, pochopit a pustit. Víte, že když pochopíte proč je nemoc s vámi a sjednáte nápravu, ona už nemá důvod u vás zůstávat. Je vám jasné, že vás nikdo jiný vašich potíží nezbaví, že musíte spoléhat na sebe. Všichni, které na své cestě potkáte a obrátíte se na ně s žádostí o pomoc, vám mohou ukázat směr, největší práce je však na vás.
O praktikách, které zlepšují naši tělesnou i psychickou kondici, byla napsána spousta knih a článků. O čem se píše méně, je to, co se vlastně s člověkem během takových změn děje. Mnohdy na ně nemusíte být připraveni, můžete být zaskočeni, nebo dokonce začnete pochybovat o správnosti vašeho rozhodnutí.
Není se čeho obávat. Je to cesta, na které postupně měníte všechno. Stravovací návyky, pohybové aktivity, názory a postoje, občas i přátele a můžete mít pocit, že se měníte i vy sami. Nebojte se. Jste to pořád vy, ale loupete přece cibuli a dostáváte se ke svému pravému já. V důsledku změn v životosprávě se mohou se vyskytnout projevy jak tělesné např. ekzémy, bolesti hlavy, nespavost, tak psychické např. výkyvy nálad. Ale také se nemusí objevit nic mimořádného. Se vším je třeba počítat.
Ráda bych vás uklidnila a ujistila – je to úplně normální a přirozené. To, co jsem výše popsala, nás všechny potkává vždy, když se vydáme novým směrem. Ať už se jedná o novou práci, studium, stěhování do nového bydliště, nový vztah… Záleží na vás samotných, zda to bude procházka růžovou zahradou, nebo strastiplná pouť. Je potřeba se na změny těšit, vnímat své pocity, tělesné potřeby, brát vše s nadhledem a humorem, používat zdravý selský rozum a nenechat se zastrašit katastrofickými scénáři, které zaplavují dnešní svět.
Změn není třeba se bát. Při své práci se o tom ujišťuju denně. Jsem laborantka, mám zdravotnické vzdělání. Těsně před tím, než jsem se začala vypořádávat se svým astmatem, jsem práci ve zdravotnictví na patnáct let opustila. S odstupem času vidím, jak důležité to pro mé uzdravení bylo. Přestala jsem být pod vlivem prostředí a vymanila jsem se z pocitu nutnosti svěřovat se s každým banálním kýchnutím výhradně do péče lékařů.
Během patnáctileté praxe ve fyzikální laboratoři v oboru nezdravotnickém jsem ale nezahálela. Byla jsem nadšená ze změn, které se ve mně udály, z toho, že jsem se uzdravila a začala jsem se pídit po informacích. Studovala jsem pohledovou diagnostiku, numerologii, vliv potravin na naše zdraví, tradiční čínskou medicínu, duchovní příčiny nemocí, absolvovala bezpočet kurzů osobního rozvoje….
A pak, po letech se můj život zašmodrchal a osud mě šoupl zpět do zdravotnické laboratoře. A najednou se znalosti z medicínských i alternativních oborů začaly propojovat a já čím dál víc žasnu nad genialitou a fungováním našeho těla. O to víc smutno je mi z toho, co denně vidím. Naše pacienty neznám osobně, ale jejich vzorky zpracováváme velmi často opakovaně a já pozoruju, jak se odstupy mezi jejich návštěvami lékařů zkracují. Jak střídají jeden medicínský obor za druhým, jak se jejich potíže nabalují na sebe, jak léky zdánlivě léčí jednu potíž, zatímco vzniká další a pacient dostává jedno balení léků za druhým a baští a baští a je mu čím dál hůř…
Zaráží mě, že se společnost čím dál častěji pozastavuje nad bylinkovým čajem, nad „šarlatány a podvodníky obohacujících se na nemoci druhých“. Nad vedlejšími účinky léků a zoufalými situacemi některých pacientů, kteří užívají deset a více pilulek denně se jaksi pozastavovat zapomínáme. Tyto životní příběhy anonymních pacientů pozoruju dnes a denně a utvrzuje mě to v přesvědčení, že začít loupat svoji cibuli není nikdy pozdě a rozhodně tím nemám co pokazit. A co vy? Začnete loupat tu svoji?
Pokud ano, s chutí do toho. Původně jsem chtěla začít duševními příčinami, jsou alfou – omegou našich nemocí. je však nutné začít tělem, protože jen přes něj se k duši dostaneme a skrze něj se projevují její bolesti. Tělo nám okamžitě dává zpětnou vazbu na každý náš počin a hlavně je přirozeně nastaveno tak, aby bylo zdravé. Takže pokud mu dáme sebemenší impulz, „naskočí“ a spoustu práce udělá bez našeho vědomí. Buďte na sebe hodní, buďte trpěliví, mějte se rádi a důvěřujte si.
V příštím díle sloupneme nejhrubší slupku vaší cibule. Posvítíme si na změnu jídelníčku 🙂
