Máte pocit, že čas plyne rychleji než kdy předtím, že se děje spousta věcí, které by se dít neměly a že už nelze sedět a čekat co s tím kdo udělá? Osobně nevěřím tomu, že na světě je něco, co by tu být nemělo. I když je to někdy velmi bolestné a my nechápeme k čemu je to dobré, má to svůj důvod a má nás to nakopnout k činům.
Poslední dva roky pro mě nebyly jednoduché. Děly se mi věci, jak na fyzické, tak na psychické úrovni, které byly velice nepříjemné. Z počátku to byl zdvižený prst, tomu jsem nerozuměla, tak ruka Boží přitvrdila, abych pochopila, přestala řešit nesmrtelnost brouka a zase začala šlapat svojí cestou. Není důležité, co se dělo, ale proč se to dělo. Teď už to vím. Poslední dva roky jsem moc aktivně nežila. Zakuklila jsem se ve svojí bublině, četla, studovala, byla jsem ohromně „chytrá“, ale nabytá moudra jsem nějak zapomněla uvádět do praxe. Na vlastní kůži a až do morku kostí jsem pocítila a následně pochopila to, co jsem měla tisíckrát načtené z literatury, internetu, tisíckrát shlédnuté ve filmech a videích. A sice, že jsem na světě proto, abych žila, byla šťastná a tím dělala šťastné lidi kolem sebe. Abych dělala to, co mě baví a naplňuje a abych se nešprajcovala tomu, co přichází, ať už se mi to líbí, nebo ne. Nic nového pod sluncem, že? Ale já jsem to OPRAVDU pochopila až v jednačtyřiceti.
Největší zázraky se dějí od té doby, co zkouším žít v přítomnosti. Není to jednoduché a tento tréning bude trvat dlouho. 40 let jsem žila hlavně v budoucnosti – to známé až, až, až … pak budu šťastná. Ale i tak – čas najednou plyne pomaleji, mám o hóóódně starostí míň. Není moc o čem dumat, protože to co je teď, to se musí žít a tím co bylo, nebo bude, se snažím nezabývat. Ať už se jedná o radosti, nebo starosti – prostě je to tady a musím jednat. A pokud mě okolnosti přece jen nutí plánovat, snažím se aspoň neočekávat, že to dopadne tak, jak si nalinkuju. Zvládám to mnohem lépe, než jsem “nezvládala“ strach z toho, co by kdyby. Zkuste to, je to síla.
Najednou se vám nebude chtít zabývat se tím, co nemůžete ovlivnit. Zjistíte totiž, že toho, co ovlivnit můžete je tolik, že se to v jednom životě ani nedá stihnout. Na sociálních sítích, máme možnost sledovat, co nám jede hlavou, čím se zabýváme atd. atd. Například. Celý internet je zamořený vesměs negativními zprávami o tom, co se ve světě děje. Komentáře typu: Hrůza, proč s tím někdo něco nedělá, to je strašné, to je děsivé, mám strach…. Ale položme si otázku: „Opravdu nám, nebo těm trpícím prospívá sténání u internetu?“ Je to energie, kterou můžeme vyvážit jen pozitivní energií. Souciťme, ale buďme vděční a radujme se z toho, že žijeme a že se máme dobře. A že se máme natolik dobře, abychom mohli pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje a kdo o ni stojí. A nemusíme řešit zrovna válečný konflikt, bohatě stačí podpořit kamarádku, která má trápení.
Nebo: internetem se šíří krásné video dvou německých autorů, zachycující půvaby lesa. Ne, že by bylo špatné podívat se na něco krásného, ale schválně – tipněte si: kolik z lidí rozplývajících se nad tímto videem chodí do lesa? Protože v tom videu není nic, co bychom v lese nemohli vidět.
Takže, co vlastně chci tímto článkem říct? Neřešme to, co vyřešit nemůžeme, jednejme, nabytá moudra uvádějme do praxe, přírodu obdivujme venku a ne v počítači, usmívejme se, sdílejme své prožitky a dělejme vše naplno. Budeme šťastnější a úkoly, které na nás v životě čekají, budeme zvládat mnohem snáze.
