Nedávno jsem si vyzkoušela 5ti denní on-line kurz s koučkou Lucií Kolaříkovou (www.luciekolarikova.cz) Léčení vnitřního dítěte. Na každý den jeden úkol, který nás vede k nejzranitelnější části našeho Já, k dítěti v nás. Byl to pro mě jedinečný prožitek, podařilo se mi opět najít Leničku ve mně.Rozhodla jsem se sdílet s vámi kurz (s Lucčiným souhlasem) včetně svých prožitků, abych vás inspirovala a trošku popostrčila, pokud váháte.
Vím, že spousta lidí se bojí, nebo se nechce vracet k nepříjemným vzpomínkám. Ubezpečuju vás, že ať se vynoří cokoliv – je to dobře – je potřeba to ze sebe dostat a třeba smýt pláčem (přináší velkou úlevu) a netáhnout to životem jako břemeno. Pak uvolníme místo něčemu novému a je jen na nás, co si k sobě pustíme. Až budete svoje dítko hledat, postupujte opravdu úkol po úkolu, den po dni, nikam nespěchejte.
Ps. Modře napsané jsou moje prožitky, zbytek je práce Lucie Kolaříkové.
- den – vzpomínám si …
Najděte fotku ze svého dětství/dospívání v jakémkoli věku mezi 0-18 let. Dívejte se na ni pozorně a začněte si vybavovat vzpomínku, kdy a při jaké příležitosti fotka vznikla. Uvědomte si pocity, vůně, situaci, hlasy, atmosféru. Rozšiřte svou vzpomínku na celé životní období, ve kterém tato fotka vznikla. Důležité jsou hlavně pocity, jak vám bylo ve vaší kůži. Zapište si 3 příjemné a 3 nepříjemné vjemy/vzpomínky z tohoto životního období a napište si, jak vás v životě ovlivnily. Co se od nich odvíjelo dál? Kým byste dnes byli, kdybyste je neměli?
Pozorujte, vyvarujte se hodnocení, jen vnímejte, co vám jde hlavou za myšlenky a tělem za emoce. Kdybyste nenašli fotku, zkuste to i bez ní, mnoho vzpomínek máme i tak!
Jako dítě jsem všechno hodně intenzivně vnímala. Od projevů lásky svých blízkých, přes vůně, barvy až po negativní emoce a křivdy. Ráda jsem tvořila – kreslila, vymýšlela příběhy…. Čemu nerozumím je, že jsem tajila své emoce – často jsem tajně plakala jen tak, abych si ulevila (to ostatně potřebuju dodnes), tajila jsem noční děsy, které jsem mívala, později astmatické záchvaty – navenek jsem hrála hrdinku. Doběhlo mě to v dospělosti, asi kdybych o všem mluvila už jako šestiletá holčička, mohla bych to mít se sebou jednodušší.
- den – stávám se dítětem…
Jděte na půdu, nebo do sklepa a vyhrabejte svou hračku z dětství. Nebo zajděte do hračkářství a pečlivě si vyberte pro sebe novou hračku. Bez ohledu na cenu, bez ohledu na váš současný vkus, vybírejte jako malé dítě a nechte se nějakou hračkou nadchnout. Pokud si nevyberete dnes, můžete to udělat kdykoli později, ale myslete na to, že ve svém životě potřebujete mít hračku! Když máte hračku v ruce, jaké dojmy a pocity máte? Pozorujte, co dítě ve vás dělá, jak se na to tváří, co říká, když má svou hračku. Zkuste si i vybavit, jak staré dítě ve vás si hračku koupilo. Objevili jste právě holku, nebo kluka (obě pohlaví máme v sobě)?
Milovala jsem hračky, skrze které jsem mohla něco vytvořit – stavebnice, korálky, pastelky, bavlnky… Bohužel jsem brzy uvěřila tomu, že mám obě ruce levé a tvoření jsem na dlooouho odsunula. Dnes jsem si vymalovala omalovánku. Pocit mám skvělý. Je to taková čistka hlavy, na nic nemyslím jen pozoruju jak barva zaplňuje papír. A jak ty pastelky krásně voní…. 🙂
- den – chci se dozvědět víc…
Od rána se začněte ladit na to, že se večer potkáte se svým vnitřním dítětem v rozhovoru. Přes den si občas uvědomte, že v sobě nějaké dítě máte, zkuste na něj pomyslet s láskou, sdělte mu, že se večer chcete potkat. Měli byste být nervózní jako na prvním rande, pokud v setkávání s vnitřním dítětem nemáte praxi. Večer pak bude váš: udělejte si pro sebe čas a prostor, ideálně aspoň hodinu, ale každá chvíle se počítá. Můžete si pustit krásnou hudbu, která ve vás zaručeně vyvolává emoce (to je už samo o sobě přímým setkáním s dítětem). Začněte své dítě oslovovat jménem, přivolejte ho k sobě. Můžete to podpořit vizuální představou, jak přichází, dívejte se, jak se tváří. Až budete spolu, projevte zájem o to, jak se má. Vy jste jeho rodičem!!!!
Cítí se vámi dobře zaopatřené? Je spokojené? Máte na něj čas? Cítí se vámi milované? Nebo je smutné, zanedbané, opuštěné a potřebuje mnohem víc lásky? Pozorujte, ptejte se, chtějte se dozvědět pravdu!
Po setkání si napište pár bodů, které chcete od zítřka začít realizovat, podle toho, co dítě vyjádřilo – slovy nebo jinak.
Tak jsem se s ní setkala. Nic mi neřekla. Celou dobu na mě kulila velké oči a láskyplně se usmívala. Cítila jsem z ní bezpodmínečnou lásku a zároveň nesmírnou lítost nad tím, že jí nedávám to samé. Následoval pláč, který trvá a trvá…a ještě nějakou dobu potrvá. Ale cítím, že je to tak dobře a jak slzy odplavují napětí, začíná převládat radost nad shledáním s vnitřním dítětem. Chvilkama se opravdu vracím do dětství a cítím se jako šestiletá holčička – je to skvělý pocit 😀
Lucie Bouzková: Ano, to jsou léčivé slzy. Někdy se zdá, že snad ani není možné dát tu plnou péči, kterou by naše vnitřní dítko chtělo! Můžeme dělat jen to nejlepší a být k sobě pravdiví, nic si nepředstírat.
4.den
Jak se vám včerejší setkání dařilo a co ode dneška chcete dělat jinak, aby bylo vaše vnitřní dítko šťastné? Pokračujeme zítra ráno, dnes se soustřeďte na svůj nový akční plán, nebo se opět potkejte s dítětem, pokud chcete zjistit ještě víc!
Můj akční plán není nijak složitý. Snažím se aspoň jedenkrát denně zjistit, jak se mé vnitřní dítě cítí. A pokud se necítí dobře, snažím se to zlepšit. Po pár dnech to přináší své ovoce. I přes dlouholetou snahu mám tendence se rozhodovat více hlavou než srdcem. To se ale malé Leničce nelíbí a necítí se dobře. Zkouším svá rozhodnutí přehodnotit (pokud to jde – svoji hlavu používám i nadále), aby byla spokojená a vyplácí se to jupííí…
- den
Dnes napište svému milovanému dítěti láskyplný dopis/email. Je toho hodně, co nikdy neslyšelo a přitom to tak potřebuje. Vzpomínejte, co byste od rodičů rádi slyšeli? Co ve vás zůstalo nenaplněné a neuspokojené? Máte příležitost dát si tolik lásky a přijetí, kolik jen potřebujete. Pište opravdu jako dítěti, přiměřeně jeho věku! Dítě nejlépe chápe jednoduchá slova a věty, ze kterých jde upřímnost a láska. Dopis si pošlete poštou v obálce, email si pošlete do schránky. Krok obdržení takového dopisu je klíčový, i když víte, že jste si to psali sami. Uvidíte, že přesto budete napjatí a nervózní!
Dopis je napsaný, ale je určený opravdu jen malé Leničce. Je psaný od srdce a je v něm všechno, co moje Lenička potřebuje vědět, aby se u mě cítila v bezpečí.
Týden strávený s vnitřním dítětem má velký význam, i když na úrovni vědomí se to nemusí hned projevit. Pozorujte, jak řešíte situace v příštích týdnech, co se u vás změnilo.
Doporučuji tento týden opakovat, pokračovat stejnými cvičeními, případně si je upravit podle své potřeby.
Zapamatujte si, že v sobě máte až do smrti malé děti z každého věku, kterým jste prošli a ty potřebují péči a lásku. Jednou může přijít čtrnáctiletý drzý klacek, jindy malé miminko. Všechny jsou součástí vás a potřebují vaši bezpodmínečnou lásku. Očekávejte ve svém životě velké věci. 
